cs
cs en
0
Produkt přidán do košíku.
 Menu
Úvod Publikace Monografie ARÚ Jiří Sláma (1934–2020). Věda, láska, víra
Zobrazit navigaci

Navigace

Jiří Sláma (1934–2020). Věda, láska, víra

Jan Mařík – Luboš Polanský – Ivo Štefan (eds.)

K uctění památky pana prof. Jiřího Slámy (1934–2020) přispěli jeho žáci, kolegové a přátelé do sborníku studií, který vydal Archeologický ústav AV ČR, Praha ve spolupráci s Ústavem pro archeologii FF UK a Národním muzeem v r. 2023. Tematický vějíř příspěvků roztažený mezi archeologií, historií a numismatikou, pokrývá stejný rozsah odborných zájmů, jaké celoživotně rozvíjel pan profesor. Některé texty přibližují aktuální nové výzkumy a jejich výsledky, další zase navazují na debaty, které prof. Sláma vedl či dlouhodobě sledoval.

Mařík, Jan; Polanský, Luboš; Štefan, Ivo (eds.) Jiří Sláma (1934–2020). Věda, láska, víra. Praha: Archeologický ústav AV ČR, v. v. i.; 2023.
ISBN 978-80-7581-057-1 (Online)
ISBN 978-80-7581-052-6 (Print)

Obsah

Východní syrské kláštery v Iráku jako sídelní forma

Karel Nováček

Navzdory impozantnímu rozvoji a zjevnému významu klášterního osídlení v Iráku v pozdním sasánovském období a v prvních islámských stoletích, zůstává znalost východosyrských klášterů jako sídelní formy stále závislá na písemných pramenech, které se pochopitelně o tento aspekt zajímaly jen velmi okrajově. Klášter je tak v literatuře stále vnímán výhradně jako instituce, nikoliv jako důležitá součást pozdně antické kulturní krajiny. Tato studie shrnuje historická vodítka a především archeologický stav poznání klášterních areálů východní církve na území Iráku a Perského zálivu a pokouší se definovat některé obecné rysy, které mohou pomoci při identifikaci dalších lokalit, zejména venkovských klášterů; klášterní domy v městském prostředí zůstávají dosud zcela neprobádané.

Čechy jako pravlast Chorvatů? Dalmácie a její proměny v raném středověku

Soňa Dvořáčková

Proměny raně středověké Dalmácie a její etnické skladby v sedmém až devátém století patří k hojně diskutovaným tématům, leč dosud bez uspokojivého závěru. Chorvatští badatelé se při zkoumání raně středověkých dějin dalmatského prostoru opírají především o dílo Konstantina Porfyrogeneta De administrando imperio. Jejich zájem se soustředí především na otázku doby příchodu Chorvatů do Dalmácie. Některé výklady počítají s příchodem počátkem 7. století, jiní badatelé tvrdí, že Chorvaté na Jadran přicházejí teprve na konci 8. století. Archeologie bohužel dosud nepomáhá tento spor rozsoudit. Archeologové nemají k dispozici dostatek vlastních dat, na nichž by mohli svou chronologii vystavět, a tak se sami neustále opírají o poznatky z písemných pramenů. Dodnes není zcela jasné, kdy a odkud Chorvaté na Balkán přicházejí ani to, kdo byl vlastně na pohřebištích 7. století pochováván.

Bronzové kování se zobrazením lidského obličeje z Nového Bydžova v kontextu těchto vyobrazení ve střední Evropě

Naďa Profantová

Nový Bydžov je nově objevená nížinná lokalita s nálezy bronzových opaskových kování avarského typu a bronzových ostruh s háčky. Nálezy patří do 8. století. Dvě z nákončí jsou zlacené a se vzácnými výjevy, kování s motivem sexuální mýtické scény s hadem mají ekvivalenty na jižní Moravě, ve východním Bavorsku a v západním Maďarsku; všechny vycházejí ze stejné předlohy. Ojedinělé je nákončí s motivem lidské tváře, inspirovaná byzantskými a pravděpodobně i severskými předlohami. Stylizace obličeje s vyplazeným jazykem na přívěscích zobrazuje božskou nebo mýtickou bytost a má pokračování na Moravě v podobě závěsků (Hluk, Olomouc) z konce 8. a 1. poloviny 9. století. Lokalitu lze považovat za významnou v souvislosti s dálkovou komunikací na severovýchod, do dnešního Polska.

Problém dvorců na Velké Moravě a v počátcích českého státu do poloviny 10. století

Drahomíra Frolíková-Kaliszová

Téma dvorců bylo jedním z mnoha, kterým se profesor Jiří Sláma zabýval. Po více než 30 letech byly některé starší výzkumy přepracovány a nově interpretovány jako dvorce. Příspěvek je srovnává s jediným kompletně prozkoumaným dvorcem na Pohansku u Břeclavi. Závěr odráží stav současného archeologického bádání – z celkem 20 potenciálních dvorců pouze tři splňují alespoň tři z pěti kritérií – tj. ohrazení, reprezentativní obydlí, kostel, rodinné pohřebiště, ostatní stavby – těmi jsou kromě Pohanska také Budeč v Čechách a Ducové na Slovensku. Ostatní lokality, zejména ty s kostelem a malým hřbitovem, mohly být „velmožskými“ dvorci, ale to není archeologicky doloženo.

K významu a hierarchii raně středověkých kostelů na Budči

Pavla Tomanová

Existence dvou raně středověkých kostelů na Budči vyvolává otázku po jejich vzájemné hierarchii a výpovědi o významu lokality. Následující text hledá odpovědi na uvedené otázky srovnáním s analogickými lokalitami s koncentrací církevních staveb v širší oblasti Evropy, a dále diskusí konkrétních aspektů budečských kostelů, a to jejich stavební formy a provedení, datování, patrocinia, polohy v rámci hradiště a výpovědi pohřbů v jejich interiéru. Diskuse vede k hypotéze, že rotunda sv. Petra nemusela být postavena jako hlavní budečský kostel, ale snad jako pohřební kaple. Hlavním bohoslužebným prostorem mohl být kostel P. Marie a jeho případný předchůdce, jehož existenci indikují nejstarší hroby přilehlého hřbitova. Závěry diskuse také ukazují Budeč jako základnu bavorských misionářů a významné christianizační centrum Přemyslovských Čech.

Jaké desátky biskup Vojtěch v privilegiu papeže Jana XV. z roku 993 převáděl na Břevnovský klášter?

Pavel Bolina

Klíčem k pochopení problematiky desátků v raně středověkých Čechách by mohlo být objasnění důvodů existence dvou různých desátků, církevního obilního desátku a biskupského šestidenárového desátku. V této souvislosti bychom si měli položit otázku, kdy mohlo být přemyslovské knížectví svými sousedy považováno za křesťanskou zemi a zda se zavedení šestidenárového biskupského desátku odrazilo ve vývoji mincovnictví v Čechách.

Mohl autor Kristiána psát ve 12. století? Příspěvek do polemiky o stáří legendy

Jakub Izdný

Studie reaguje na poslední příspěvek do debaty o stáří Kristiánovy legendy, který představil Petr Kubín. Ve své analýze informací o nejstarší epoše kultu sv. Ludmily předpokládá, že autor textu v podstatě inicioval skutečný počátek kultu světice až ve 12. století podvrhnutím zprávy o její biskupské translaci ve století desátém. Přítomná studie se snaží prokázat, že datování legendy do 12. století je jen velmi málo pravděpodobné, pokud ovšem nebudeme akceptovat představu, že se její autor usilovně a pro dobový kontext zcela ahistoricky nesnažil s překvapivě velkými úspěchy imitovat daleko starobylejší původ textu. Především ale legenda není v souladu s vývojem ludmilského kultu ve 12. století tak, jak jej představuje sám Petr Kubín.

Znovu o stáří Kristiánovy legendy a kultu sv. Ludmily

Dana Zapletalová

V polemice nad Kristiánovou legendou nebylo vzato v úvahu několik indicií, které ukazují, že její text pochází z doby výrazně starší než z poloviny 12. století. Text cituje sálský zákoník, který mohl autor studovat nejpozději v 10. století, později již byl obtížně dostupný. Dále bylo upozorněno na dřevěnou úpravu Ludmilina tetínského hrobu obvyklou ve střední době hradištní. Kristián a legenda Crescente fide považují za Ludmilin vražedný nástroj provaz, zatímco Kosmas pro začátek 12. století uvádí jako její relikvii závoj, což by jistě hagiograf zohlednil. Zcela nakonec zaráží, že tak exkluzivní světec, jako byl sv. Vojtěch, není do legendy pojat, ale vystupuje v prologu jako živý příbuzný hagiografa. Knížecí bratr jménem Kristián se nevyskytuje jen u Brunona z Querfurtu a Kosmy, ale dochoval se i v paměti břevnovského kláštera, jehož zakladatelem byl právě kníže Boleslav II. Kult sv. Ludmily se ostatně ani po jeho uznání na diecézní úrovni příliš nerozšířil.

Mince 10. a 11. století a závaží nalezené na Libici a v jejím zázemí

Luboš Polanský, Jan Mařík

V průběhu více než století trvajících archeologických výzkumů na hradišti v Libici nad Cidlinou v a jeho aglomeraci se podařilo shromáždit soubor celkem 37 raně středověkých mincí datovaných od poloviny 10. století po počátek 12. století. Významná část tohoto souboru pochází z průzkumu detektory kovů, který probíhal na akropoli hradiště v letech 2009–2018. Na základě mincovních nálezů je možné datovat závěr osídlení na akropoli hradiště do poloviny 11. století. Detektorový průzkumu přinesl vedle mincí také soubor třiceti závaží, které podle jejich distribuce na ploše akropole souvisejí s velkou pravděpodobností s raně středověkým obchodem.

Naleziště Kočí III (okr. Chrudim) jako příklad sídliště rozptýleného osídlení doby hradištní

Jan Frolík, Jiří Militký, Jan Musil, Michaela Sedláčková

Odkryvy sídlišť 10.–12. století jsou v Čechách zatím ojedinělé. Při záchranném archeologickém výzkumu na obchvatu Chrudimi byly na nalezišti Kočí III odkryty dva plotem či palisádou vymezené obdélné areály obsahující domy kůlové konstrukce. Interpretovány jsou jako dvorce. Naleziště Kočí III je interpretováno jako sídlištní buňka rozptýleného osídlení, které bylo pro Chrudimsko až do 13. století typické. Datování do 11. a 12. století podporuje nález záušnice a především denár uherského krále Štěpána I. (997–1038).

Nálezy mincí ze středověkého pohřebiště v Nesvěticích (do roku 2020)

Jan Podhorský

Tento příspěvek v předběžné formě publikuje dosavadní nálezy mincí z pohřebiště z 11.–13. století v Nesvěticích (okr. Most). Lokalita se nachází na předpolí hnědouhelného Lomu Bílina v severozápadních Čechách. Archeologický výzkum byl realizován ve dvou etapách, 1984–1988 a 2013–dosud, kdy bylo prozkoumáno 1479 hrobů. Nálezy mincí byly učiněny jen v letech 2016, 2017 a 2020. Celkem bylo prozatím nalezeno 13 mincí (11 denárů a dva brakteáty), z nichž 11 lze spojit s konkrétním hrobem. Ražby svou datací pokrývají celé období užívání pohřebiště, počínaje denárem knížete Oldřicha z let 1012–1033 a konče denáry Přemysla II. Otakara z let 1253–1270. Přes velký počet odkrytých hrobů bylo vybaveno mincí (mincemi) pouze 9 jedinců (0,6 %).

Hromadný nález denárů od osady Řeteč (okr. Písek)

Martin Pták, Tomáš Hiltscher, Jaroslav Jiřík, Rastislav Korený

Článek přináší základní informaci o hromadném nálezu denárů v nádobě, který byl učiněn u osady Řeteč (okr. Písek) v roce 2017. Sestává celkem z 1341 denárů malého střížku, které jsou přiřazeny knížatům Břetislavovi a Spytihněvovi II.

Textilie z hrobu pražského biskupa Kosmy († 1098)

Milena Bravermanová, Helena Březinová, Jana Bureš Víchová

Během podrobného zpracování souboru textilií z Pražského hradu pocházejících z archeologického kontextu byly v letech 2001 a 2021 interpretovány tři tkaniny související s pohřební výbavou biskupa Kosmy († 1098): protolampas se vzorem propojených mandorl, nevzorovaná řídká látka tkaná plátnovou vazbou a tkanice se zlatými pruhy. Datovány byly do 11. a 12. století, čímž se částečně rozcházejí s nálezovými okolnostmi. Provenienčně textilie pocházejí z hedvábnických výrobních center na Blízkém východě a Sicílii.

Zbečno – výzkum středověkého pohřebiště s mincovními nálezy

Jana Bezáková, Jan Turek

Část středověkého hřbitova byla odkryta při záchranném výkopu v roce 2020 v rámci výstavby kanalizace v celé obci Zbečno (okr. Rakovník, Středočeský kraj). Pohřební ritus lze charakterizovat jako standardní křesťanský kostrový způsob pohřbívání. Je pravděpodobné, že pohřební areál byl prostorově omezen, jak dokládá výrazná kumulace pohřbů před domem čp. 22 („Hamousův statek“), kde bylo běžné sekundární využití hrobových jam. Častým jevem byly dětské pohřby přiložené vedle nebo přímo na kostru dospělé osoby. Přestože byl křesťanský ritus do značné míry dodržován, bylo z hrobů získáno poměrně velké množství artefaktů. Většina předmětů souvisí s oděvem a účesem zemřelého, nejedná se tedy o milodary v pravém slova smyslu, ale spíše o součásti kroje. Vzhledem k nálezům mincí a typologii bronzových záušnic lze předpokládat, že většina pohřbů ve Zbečně byla uložena na přelomu 12. a 13. století a zejména v průběhu první poloviny 13. století. Jedná se tedy o dobu výstavby nedalekého hradu Křivoklát (založen 1230).

Dosud neevidovaná mincovní značka olomoucké mincovny

Pavel Vojtíšek

V tomto článku je popsáno neznámé provedení olomoucké mincovní značky. Mincovní značka (písmeno O v jednoduchém kroužku a nad ním vlnovka) je vyražena na tříkrejcaru vyrobeném mincmistrem Martinem Fritschem (MKČ 928; Rumpl IV/169) v roce 1628. Tato značka není dosud doložena na žádné minci, přestože přehled moravských mincí ze 17. století je díky práci A. Rumpla a J. Rumpla podrobně zpracován.

Nejstarší plán hradiště Příkopy u Kdyně na Domažlicku

Karel Sklenář

Příkopy v okrese Domažlice v jihozápadních Čechách rozhodně patří mezi nejednoznačné opevněné lokality, jejichž datování a interpretace jsou v literatuře předmětem různých názorů. Jejich mohutné opevnění s trojitými valy a příkopy kontrastuje s malým vnitřním prostorem beze stop po zděných objektech. V poslední době je lokalita označována buď jako raně středověká pohraniční pevnost z 11. století (R. Turek, autor jediného archeologického výzkumu provedeného na lokalitě v roce 1959, a jeho žák Jiří Sláma) nebo jako hrad přechodného typu z 12. století (T. Durdík). Tento článek si klade za cíl představit nejstarší dochovaný plán Příkopů z roku 1826, pravděpodobně nejstarší plán lokality hradištního typu v české archeologii, a vysvětlit jeho vznik i souvislost s působením hraběte Eugena Karla Czernina z Chudenic, průkopníka archeologických výzkumů v tomto regionu.

Geofyzikální průzkumy raně středověkých hradišť a vliv novodobých změn využívání jejich krajiny

Roman Křivánek

Výsledky nedestruktivního geofyzikálního průzkumu jsou stále více ovlivňovány stavem archeologických lokalit. V posledních několika desetiletích je ovlivňuje také způsob využití terénu lokalit. To se týká i mnoha hradišť, která se často nacházejí v intenzivně a dlouhodobě využívané krajině. Rozorání území a s tím spojené změny starší kulturní krajiny se opakovaně negativně projevují na stavu podpovrchového dochování archeologických situací. V zemědělských regionech musíme hovořit pouze o dochování takových archeologických prvků, které byly dostatečně zahloubeny do podloží. Tloušťka ani kvalita půdního horizontu však není ani stabilní, ani neměnná. Na příkladech plošných magnetometrických průzkumů sedmi raně středověkých hradišť můžeme ilustrovat rizika ztráty archeologických informací u rozoraných, narušených a/nebo erodovaných částech lokalit a z toho vyplývající limity identifikace a interpretace některých archeogeofyzikálních měření.

Průzkum dochovaných deskových maleb z historické podoby olomouckého Orloje

Lucie Janus Hlavičková, Jana Michalčáková, Lukáš Kučera, Karel Lemr, Antonín Černoch, Jindřich Švihel

Studie představuje výzkum originálních deskových maleb olomouckého orloje z depozitáře Krajského muzea v Olomouci. Vznikla ve spolupráci řešitelů projektu ARTECA a Krajského muzea v Olomouci. Použité techniky a postupy by měly přispět k objasnění historie dochovaných deskových maleb a také k určení materiálové povahy dochovaných barevných vrstev.

Sbohem, pane profesore!

Miroslav Popelka