Štefanová (roz. Šaldová) Věra

* 7. 3. 1922 Jehnědí u Litomyšle, † 17. 2. 2007 Krabčice pod Řípem

Věra Štefanová prožila dětství a část středoškolských let v Bratislavě, po vzniku samostatného slovenského státu byla však rodina nucena se vrátit do Čech (1939). Studium dokončila v Praze (1940), vysoké školy však již byly zavřené. Po smrti otce se musela finančně postarat o rodinu. Po skončení války nastoupila na děkanát FF UK jako úřednice, současně se zapsala ke studiu archeologie a srovnávací náboženské vědy (1945-1951). V semináři Jana Filipa se zaměřila na počátky doby železné u nás, toto téma zpracovala posléze jako diplomovou práci Jižní a západní Čechy v době železné (1951). Po absolutoriu nastoupila jako vedoucí Pravěkého oddělení Krajského muzea v Plzni, zároveň se tak stala prvním profesionálním archeologem v západních Čechách. Ve službách muzea působila dva roky, poté přešla do Archeologického ústavu ČSAV v Praze. Plzeň však neopustila, byla pověřena vedením nově založené plzeňské expozitury (1956), kterou pomáhala vybudovat. Po návratu do pražského ústavu (1962) pracovala v Oddělení pravěku až do svého odchodu do důchodu v roce 1982.
Štefanová se odborně věnovala mladší a pozdní době bronzové, zejména v západních Čechách. Pracovala na přehledu výšinných sídlišť, věnovala se společensko-hospodářským předpokladům jejich vzniku a funkce. Svými příspěvky, založenými na vlastních terénních výzkumech, často zasáhla i do mladších období (např. výzkum laténského sídliště v Bolešinách).
Štefanová se výrazně podílela na ediční činnosti. V rámci své specializace přispěla k poznání archeologie západních Čech pečlivou edicí rukopisů a tabulí F. X. France Šťáhlauer Ausgrabungen 1890 (1988). Uspořádala a připravila k vydání III. svazek díla Libuše Jansové o Hrazanech, podobně redigovala knihu zesnulé Olgy Kytlicové o bronzových depotech v Čechách.
Věra Štefanová byla uznávanou odbornicí na dobu bronzovou, a to doma i v zahraničí. I po odchodu do důchodu se aktivně se účastnila domácích i zahraničních konferencí a zpracovávala a publikovala své starší výzkumy.

D (výběr): Rybová, A. – Štefanová, V. 1958: O pohřebním ritu milavečské kultury v západních Čechách. Památky archeologické 49, 348-411; Jílková, E. – Rybová, A. – Šaldová, V. 1959: Mohylové pohřebiště na Hájku u Šťáhlav. Památky archeologické 50, 54-119; Šaldová-Štefanová, V. 1963: Popelnicová pole v Západních Čechách. Praha; Šaldová, V. 1965: Západní Čechy v pozdní době bronzové – Pohřebiště Nynice I. Památky archeologické 56, 1-96; Šaldová, V. 1971: Pozdně halštatské ploché hroby v západních Čechách a jejich vztah k současným mohylám. Památky archeologické 62, 1-134; Šaldová, V. 1977: Sociálně ekonomické podmínky vzniku a funkce hradišť z pozdní doby bronzové v západních Čechách. Památky archeologické 68, 117-163; Štefanová-Šaldová, V. 1981: Westböhmen in der späten Bronzezeit. Praha; Franc, F. X. – Šaldová-Štefanová, V. 1988: Šťáhlauer Ausgrabungen 1890: přehled nalezišť v oblasti Mže, Radbuzy, Úhlavy a Klabavy 1906. Praha.
L (výběr): Hrala, J. 1982: Životní jubileum Věry Šaldové. Archeologické rozhledy 34, 216-217 (+B); Hrala, J. 1997: Sedmdesát pět let Věry Šaldové. Archeologické rozhledy 49, 372-373 (+B).