Neustupný Evžen

*31. 10. 1933 Praha – †14. 1. 2021 Praha

Evžen Neustupný se narodil v rodině významného českého archeologa Jiřího Neustupného (1905-1981), dlouholetého pracovníka Národního muzea v Praze. Studoval na pražské Univerzitě Karlově (1952-1957) egyptologii a prehistorii, které dal nakonec přednost. Celý svůj profesní život spojil s Archeologickým ústavem Akademie věd, nejprve v expozituře ARÚ v Mostě (1957-1966), následně v Praze (1966-2015), v letech 1990-1993 jako ředitel ústavu.

Hlavní oblastí Neustupného výzkumné činnosti byla pravěká archeologie a archeologická teorie, v níž patřil ke světové špičce. Zasloužil se o novou koncepci středoevropského eneolitu a zabýval se jeho chronologií, ekonomikou a společenskou strukturou (zejména v pracích o kultuře kulovitých amfor a kultuře se šňůrovou keramikou). V šedesátých letech minulého století nezávisle formuloval principy procesuálního paradigmatu a podílel se na rozvoji metody radiokarbonového datování, zejména rozpracováním problematiky kalibrace dat (viz společný článek s V. Buchou v časopise Nature v r. 1967) a její aplikací na chronologii archeologických kultur evropského neolitu a eneolitu.

Dodnes inspirativní je Neustupného práce o vzniku patriarchátu (1967), v níž zdůraznil význam oradla a jeho vliv na hlubší ekonomické a společenské změny období eneolitu. Třebaže 70. a 80. léta prožil Neustupný v izolaci a bez možnosti osobních kontaktů s vědou v západních zemích, dokázal nezávisle rozpracovat principy procesuálního přístupu k archeologii, a to ve studiích na témata kvantitativních multivariačních metod, pravděpodobnostního vzorkování, archeologických paradigmat, deduktivního modelu poznání, migrací v pravěku, demografie a řady dalších. Českou archeologii hluboce ovlivnil i svou teorií sídelních areálů čili strukturovanosti archeologických stop v prostoru (1998), z níž dále čerpala nejen česká krajinná archeologie, ale i terénní průzkumy a informační systémy. Souhrnně publikoval své pojetí archeologie až později, a to především v několika monografiích (1993, 2007, 2010).

Jako ředitel ústavu se Neustupný zasadil o ukončení neproduktivních terénních výzkumů, vznik organizací archeologické památkové péče a navázání ztracených zahraničních kontaktů. Za Československo, resp. Českou republiku se podílel na vzniku Maltské konvence o ochraně archeologického dědictví Evropy (La Valletta 1992) a Evropské asociace archeologů (Lublaň, 1994). Za jeho vedení byl Archeologický ústav plně komputerizován, byly podporovány aplikace matematických a statistických metod při zpracování dat, byl zahájen program letecké archeologie a rozvinul se „nedestruktivní“ výzkum krajiny a sídel (zejména založením samostatného oddělení s tímto zaměřením).

V r. 1998 založil Neustupný nové pracoviště, univerzitní katedru v Plzni, avšak pracovníkem Archeologického ústavu v Praze být nepřestal. Za sedm let působení v čele katedry vychoval velkou skupinu studentů a předal jim svůj moderní pohled na obor. Ve svých posledních pracích se zabýval především teorií artefaktů (2018). Přichází s tezí, že člověk a artefakt tvoří neoddělitelnou podvojnou entitu, jelikož lidé jsou bytosti formované vytvářením a užíváním artefaktů.

Neustupného celoživotní přínos oboru se odrazil v zahraničních i českých, jako byla např. Europa Prize, výroční cena Prehistoric Society za r. 1999 nebo cena Nadace Neuron za přínos světové vědě v r. 2014. Evžen Neustupný hluboce ovlivnil vývoj oboru a jeho práce se staly trvalou součástí české a světové archeologie.

P: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, fond Archeologický ústav ČSAV 1953-1993.

D (výběr): Neustupný. E. 1967: K počátkům patriarchátu ve střední Evropě. Praha: Academia (Rozpravy Československé akademie věd 77-2). Neustupný. E. 1993: Archaeological Method. Cambridge: University Press. Neustupný. E. (ed.) 1998: Space in Prehistoric Bohemia, Praha: Institute of Archaeology. Neustupný. E. 2007: Metoda archeologie. Plzeň: Aleš Čeněk. Neustupný. E. 2010: Teorie archeologie. Plzeň: Aleš Čeněk. 2018: Lidský svět a příroda. Vesmír 97 (2), 108-112.

L: (výběr): Moucha, V. 2004: Životní jubileum profesora Evžena Neustupného. Archeologické rozhledy 56, 226-228. Neustupný, E. – Kuna, M. 2013: Neústupná archeologie. S Evženem Neustupným o jeho životě v archeologii. Otázky kladl M. Kuna. Archeologické rozhledy 65 (2), 405-422. Zápotocký, M. 1993: Evžen Neustupný – 60 let. Archeologické rozhledy 45, 698-700.