Kudrnáč Jaroslav

* 17. 10. 1922 Písek, † 6. 9. 2008 Praha

Jaroslav Kudrnáč se narodil v Písku, ale dětství strávil s rodiči v Rumunsku, kde jeho otec pracoval na československém velvyslanectví v Bukurešti. Gymnázium vystudoval v Písku (1934-1939), maturitu složil v Praze. V rámci válečného nasazení se dostal do Itálie, kde se zapojil do protifašistického odboje. Po skončení války nastoupil na FF UK, kde studoval archeologii u Jana Filipa, slovanskou archeologii u Jana Eisnera a československé dějiny u Václava Chaloupeckého. Absolvoval diplomovou prací Vojenství našich předků v době hradištní (1949). Při studiu pracoval ve Státním archeologickém ústavu jako pomocná vědecká síla (1947), po dokončení studia zde zůstal jako odborný, posléze i vědecký (1962) pracovník až do odchodu do důchodu (1989). Za dobu svého působení se Kudrnáč soustředil na několik oblastí archeologického bádání.
Zkoumal raně středověká hradiště, např. Bezemín (1949-50) nebo Tetín (1950). Těžiště jeho archeologické práce se však nacházelo ve středních Čechách na Českobrodsku – vedl výzkumy na lokalitách Klučov, Doubravčice, Přistoupim či Tismice.
Zabýval se hospodářsko-společenskou problematikou obyvatel raného středověku, včetně rekonstrukce způsobu jejich života a přírodních podmínek, které je obklopovaly a umožňovaly jejich obživu.
Stal se průkopníkem montánní archeologie, věnoval se historii těžby zlata a průzkumům sejpů od doby bronzové až po středověk. S tím souvisí i ochrana starých ohrožených rýžovišť a zlatodolů ve středních a jižních Čechách a v Krušnohoří. Na řadě lokalit spolupracoval s Ústředním geologickým ústavem, podnikem Geoindustria, ale také s mineralogickým oddělením Národního muzea, pro které uskutečnil v Ciboušově v Krušných horách výzkum dolu na ametysty a jaspisy (použité pro výzdobu kaple sv. Kříže na Karlštejně nebo ve Svatováclavské kapli Katedrály sv. Víta).
Velkou pozornost věnoval Kudrnáč svému rodnému kraji a jeho dějinným počátkům.
Vedl výzkum opevněného sídliště řemeslníků a kupců ze 12. století u Strunkovic na Prachaticku, zkoumal podzemí píseckého hradu (1978), dokumentoval rekonstrukci píseckého mostu, podílel se na jednáních o rekonstrukci starého píseckého hřbitova a jeho přeměně v pietní park.
Jaroslav Kudrnáč byl všestranný, talentovaný, zanícený archeolog, trávící mnoho času v terénu jako prospektor a objevitel.

D (výběr): Kudrnáč, J. 1956: Slované na území bývalé Dácie. Vznik a počátky Slovanů 1, 259-288; K., J. 1963: Vývoj slovanského osídlení mezi pražským Povltavím, Labem, Sázavou a Výrovkou. Památky archeologické 54, 173-223; K., J. 1970: Klučov. Praha; K., J. 1971: Zlato v Pootaví. Písek; K., J. 1973: Vojenský tábor z doby husitských válek v Klučově. Památky archeologické 64, 105-142; K., J. 1981: Rýžování zlata na Strakonicku. Strakonice; K., J. 1982: Rýžování zlata v Čechách. Památky archeologické 73, 455-485; K., J. 1991: Dvacet let hornické archeologie v Čechách. Studie z dějin hornictví 21, Rozpravy Národního technického muzea 122, 5-27; K., J. 2002: K vývoji slovanského osídlení v Klučově a v Pošembeří na Českobrodsku v 6. – 9. století. Archeologie ve středních Čechách 6, 441-491.
L (výběr): Váňa, Z. 1982: Jaroslav Kudrnáč šedesátiletý. Archeologické rozhledy 34, 562-567 (+B); Šolle, M. 1997: Životní jubileum PhDr. Jaroslava Kudrnáče, CSc. Archeologické rozhledy 49, 708.