Kabát Josef
* 8. 10. 1913 Řehlovice u Ústí nad Labem, † 30. 8. 1982 Praha
Josef Kabát se narodil do rodiny důlního kováře a zemědělské dělnice. Stal se vojákem z povolání a po rozpuštění armády přešel v roce 1939 do Státního archeologického ústavu jako technická síla. Záhy se vypracoval na výborného terénního technika, jenž byl pověřován i záchrannými pracemi v terénu. Neméně důležitou součástí Kabátovy práce byla činnost restaurátorská. V oboru restaurování keramiky patřil k našim předním znalcům a jeho modely pro vědecké i výstavní účely patřily ke špičkovým exponátům. Jako dlouholetý vedoucí keramické laboratoře (od 1956) vychoval nejen řadu mladších kolegů v Archeologickém ústavu, ale i v centrálních a regionálních muzeích.
V 50. letech pracoval několik sezón na hradišti Libušín, kde spolupracoval s J. Böhmem. Účastnil se také archeologické expedice na východním Slovensku při výstavbě hutního kombinátu v Košicích (1951-54), kde vedl výzkum jedné ze tří archeologických lokalit v Barci.
Koncem 60. let spolu s K. Slepičkou vyhledával a dokumentoval slovanská a raně středověká hradiště, hrady a tvrze, a to především památky přímo ohrožené velkými stavbami (např. vodních děl Orlík, Slapy).
Josef Kabát patřil k dlouholetým pracovníkům Archeologického ústavu, svou činností ovlivnil řadu mladších kolegů ať už v oblasti terénní dokumentace či restaurování keramiky.
P: Archiv AV ČR, fond Státní archeologický ústav 1919-1952.
D (výběr): Kabát, J. 1954: Avarsko-slovanské pohřebiště v Barci u Košic. AR 6, 604-608. K., J. 1956: Šňůrové hroby ze Sulejovic. PA 47, 211-235. K., J. – Váňa, Z. 1971: Libušín. PA 62, 179-313.
L (výběr): Hrala, J. 1983: Odešel Josef Kabát. AR 35 (+B), 214-215.