Borkovský Ivan

* 8. 9. 1897 Čortovec (Ukrajina), † 17. 3. 1976 Praha

Ivan Borkovský (Ivan Borkovskij-Dunin) se narodil na Ukrajině do – podle  vlastních slov – „zchudlé šlechtické“ rodiny. Gymnázium absolvoval ve městě Stanislavov (1909–13). Po maturitě byl odveden do rakouské armády. Po dlouhých peripetiích první světové války, nacionálních a revolučních konfliktů, se podařilo I. Borkovskému utéct do Čech, kde skončil v internačním táboře (pravděpodobně 1920). O rok později byl z internace propuštěn. Po kratším pedagogickém studiu přešel ke studiu archeologie na pražské FF UK, kde absolvoval disertační prací o šňůrové keramice ve střední Evropě (1929). Ještě v době studia (1923) nastoupil do STAÚ jako volontér (pomocná vědecká síla). Od počátku se podílel na výzkumu Pražského hradu – nejprve na zpracování nálezů, později asistoval K. Guthovi při vlastních výkopech (od 1926). V letech 1929-38 byl zaměstnán při archeologickém výzkumu Pražského hradu jako asistent archeologické komise, vedl samostatně výkopy a konzervaci všech nalezených předmětů. Po Guthově smrti (1943) jej I. Borkovský nahradil jako vedoucí výzkumů Pražského hradu a celé pracoviště vedl od roku 1954 až do své smrti. V řadě publikací vytvořil postupně obraz nejstarší podoby sídla českých králů. Objevil nejstarší kostel P. Marie, zabýval se studiem nejstaršího opevnění hradu, zpracoval výzkumy kostela a kláštera sv. Jiří.

Kromě výzkumu Pražského hradu se I. Borkovský zabýval i řadou dalších významných výzkumů. Na území Prahy odkryl rozsáhlé pohřebiště na Loretánském náměstí (1934-35), zkoumal pohřebiště z 10. století v Bartolomějské ulici (1936). Spolupracoval na průzkumu a rekonstrukci Anežského kláštera (1955-56), kde odhalil dosud neznámé části. Neméně významný byl objev rotundy sv. Vavřince v klášteře sv. Anny (1957).

Z mimopražských akcí I. Borkovského patřil k nejvýznamnějším výzkum Levého Hradce (1939-1954). Výsledkem systematického a pečlivého výzkumu byla prezentace způsobu opevnění hradiště i předhradí, způsobu staveb i představy o podobě knížecího sídla.

Po Jírově smrti (1930) se I. Borkovský ujal rekonstrukce Jírových nálezů na Hanspaulce. Spolu se zpracováním nálezů keramiky z výzkumů Pražského hradu vedl tento úkol k hlubšímu studiu slovanské keramiky a kultury od jejich počátků až do středověku.

Výsledky publikoval I. Borkovský v práci Staroslovanská keramika ve střední Evropě (1940), kde na základě shromážděného materiálu vypracoval pražský typ slovanské keramiky jako nejstarší doklad slovanského osídlení na našem území. Práce byla záhy po vydání stažena a německá věda reagovala vydáním publikace Ist Böhmen-Mähren die Urheimat der Tschechen?, kde vyvracela Borkovského závěry.

Ivan Borkovský je dnes považován za zakladatele moderně pojaté české středověké archeologie. Kolegové a žáci vysoce hodnotili jeho znalosti terénní práce a stratigrafie, stejně jako interpretaci nejstarší slovanské keramiky. Stěžejním dílem i celoživotním osudem Ivana Borkovského se stal výzkum Pražského hradu.

 

 

P: Archiv AV ČR, fond Státní archeologický ústav 1919-1952.

D (výběr): Borkovský, I. 1940: Staroslovanská keramika ve střední Evropě. Praha; B., I. 1946: Keltská tvář z Čech. Obzor prehistorický 13, 16-22; B., I. 1946: Nález skleněného poháru s arabským nápisem na Pražském hradě. Časopis Společnosti přátel starožitností 54, 136_139; B., I. 1949: O počátcích Pražského hradu a o nejstarším kostele v Praze. Praha; B., I. 1975: Svatojiřská bazilika a klášter na pražském hradě. Praha.

L (výběr): Smetánka, Z. 1997: Vzpomínka na Ivana Borkovského. AR 49/4, 704-707. Sklenář, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, 84-85.