Jíra Josef Antonín

* 19. 7. 1868 Heřmanova Huť u Stříbra, † 22. 1. 1930 Praha

Josef Antonín Jíra pocházel z rodiny správního úředníka, záhy však osiřel a byl vychováván u své tety v Litomyšli. Už během svých gymnaziálních studií se zajímal o prehistorii, sbíral nejrůznější starožitnosti a v kvintě provedl svůj „první archeologický výzkum“ u Jarošova. Po maturitě (1887) navzdory svým zájmům nastoupil studium medicíny v Praze na lékařské fakultě, ale záhy (po první rigorózní zkoušce) se stal posluchačem FF UK, kde mimo jiné studoval prehistorickou archeologii. Svá studia však nikdy nedokončil.

Jíra byl velmi aktivní v oblasti spolkové činnosti. Mimo jiné byl členem výboru a správcem sbírek Společnosti přátel starožitností českých, redigoval také její časopis. S podporou Společnosti podnikl před koncem století archeologické výzkumy např. v pražských Dejvicích, Podbabě, v Šárce, či na Levém Hradci. Své nálezy pak prezentoval v Muzeu král. m. Prahy, kde o svých výzkumech také přednášel. V téže době začal budovat svou soukromou archeologickou sbírku, obsahující nejen nálezy z vlastních výkopů, ale také nálezy zakoupené od dělníků z cihelen, popř. od obchodníků se starožitnostmi. Nálezy instaloval nejprve ve svém bytě, ale soukromé museum se rychle rozrůstalo. Před první světovou válkou se přestěhoval do zámečku na Hanspaulce, kde si pro sbírku pronajal celé první patro.

Jíra se podílel na přípravě archeologické části Národopisné výstavy českoslovanské v Praze (1895), a poté od roku 1896 spolupracoval s L. Niederlem jako jeho asistent v Národopisném muzeu českoslovanském. V roce 1900 však z existenčních důvodů nastoupil do účtárny zemského finančního ředitelství, kde setrval i po svém absolutoriu na FF UK (do 1920).

Pro Státní archeologický ústav pracoval Jíra prakticky od samotného počátku instituce jako konzervátor (listopad 1919), ovšem bez oficiálního jmenování. Státním konzervátorem pro Čechy v rámci StAÚ se stává až k 1. 3. 1920, ale jmenovací dekret je datován až 26. 5. 1922. V rámci ústavu provedl Jíra řadu terénních výzkumů nejen v Praze, ale i jinde v Čechách (Třebusice, Hlohovičky, jeskyně Koda). Zhruba od poloviny 20. let byl limitován zdravotními problémy, které vyústily v žádost o pensionování v roce 1929.

Jako pracovník ústavu nesměl Jíra vlastnit soukromou archeologickou sbírku, proto ji v roce 1921 prodal obci Dejvice, která ji zpřístupnila veřejnosti. O 20 let později se Jírova sbírka stala nejcennější částí archeologických sbírek a zároveň základem archeologického oddělení Muzea hl. m. Prahy.

Josef Antonín Jíra patří k nejvýraznějším osobnostem pražské archeologie. Na základě svých výzkumů a pečlivého zpracování své sbírky propracoval chronologický systém českého neolitu. Zároveň přispěl k poznání prehistorického vývoje na území hlavního města Prahy.

P: Archiv AV ČR, fond Státní archeologický ústav 1919-1952.

D (výběr): Jíra, J. A. 1902: Osada rázu provinciálně-římského v Podbabě a Bubenči. Obzor praehistorický 1, 21-28, 41-52. J., J. A. 1910: Malovaná keramika neolithická v Čechách. Praha. J., J. A. 1921: Stručný průvodce archeologickými sbírkami v Dejvicích a Hanspaulce. Praha.

L (výběr): Kostka, M. 1997: Josef Antonín Jíra.  Res Musei Pragensis. 7/3, 1-4; Sklenář, K. 2010: Josef Antonín Jíra a „třetí proud“ v české archeologii přelomového období. AP 20, 17-27.