Salač Antonín

* 7. 7. 1885 Praha, † 15. 11. 1960

O antické umění a historii se začal Antonín Salač zajímat už v průběhu studia na Malostranském gymnáziu v Praze (1896-1904). Po maturitě nastoupil na FF UK, studium klasické filologie zakončil v roce 1909. Po skončení studií vyučoval na gymnáziích (Praha, Náchod, Roudnice), současně ale vědecky pracoval na otázkách antické mytologie a náboženství. Po habilitaci na UK (1920) odjel Salač jako stipendista Ecole française d´Athènes do Řecka. Tam se podílel např. na zpracování a publikaci antických nápisů z Delf. V roce 1921 se mu podařilo získat pro Karlovu univerzitu jako dar řecké vlády srovnávací sbírku řecké keramiky, která je dodnes používána pro výuku. V následujícím roce se účastnil výzkumů na ostrově Thasos a Samothráké.

Již v roce 1922 požádal ředitel StAÚ L. Niederle Ministerstvo školství a národní osvěty o zřízení zvláštního oddělení antických výkopů na našem území i v cizině, do jehož čela navrhoval postavit A. Salače jako konzervátora StAÚ. Tato žádost byla odůvodněna nutností zkoumat římské památky doložené na našem území, a to zejména římské vojenské stanice v Podunají. Zároveň se L. Niederle snažil naplnit svou ideu budoucí spolupráce StAÚ se zahraničními archeologickými ústavy přímo na půdě klasických antických památek (Řecko, Itálie, Balkán). Návrh byl ministerstvem přijat a A. Salač stanul v čele nového oddělení ústavu.

V roce 1923 procestoval při hledání nápisů jižní Thrákii a zároveň vedl sezónu česko-francouzských výkopů ve svatyni Velkých Bohů na Samothráké. O rok později zkoumal západní pobřeží Malé Asie, vzhledem k nebezpečí za doprovodu placeného strážce a s osobní zbraní. V roce 1925 vedl československé výkopy v maloasijském Kýmé, kde odkryl Isidin chrám s dlouhým zachovaným nápisem (tzv. aretalogií). Na Samothráké se A. Salač vrátil ještě roku 1927, jako vedoucí samostatného československého výzkumu. Odkryl tam několik staveb, mimo jiné i fontánu, k níž patřila slavná socha Níké Samothrácké. Kromě Řecka navštěvoval opakovaně Itálii, kde se věnoval epigrafickým studiím (1926, 1928), koncem 30. let prováděl spolu s K. Škorpilem výkopy ve východním Bulharsku (1928-29).

Na základě svých prací byl jmenován mimořádným (1927) a poté i řádným profesorem řeckých a římských starožitností (1929). Stal se členem řady zahraničních institucí (Bulharský archeologický ústav).

Za války po uzavření vysokých škol pracoval pro Společnost přátel antické kultury. Po válce se stal vedoucím katedry Klasických studií na UK, po vzniku Akademie věd i přednostou jejího Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská (1955).

Antonín Salač byl uznávanou vůdčí osobností  antického bádání v Československu. Vydal několik knih a řadu studií o antickém umění, historii, o archeologických výzkumech. Jako první československý badatel realizoval samostatné výzkumy v oboru antické archeologie v zahraničí.

P: Archiv AV ČR, fond Státní archeologický ústav 1919-1952. Archiv UK, fond FF.

D (výběr): Salač, A. 1925: Z Malé Asie, Samothraky a Thrakie. OP 4, 156-160.

L (výběr): Bouzek, J. – Vacinová, L. 2018: Kýmé a Samothráké. Výzkumy A. Salače a originály ve sbírce UK.  Dostupné online: https://docplayer.cz/12702726 (28. 12. 2018). Web UKAR: Profesor Antonín Salač. Dostupné online: http://ukar.cuni.cz (10. 7. 2018).