Chrudim – Filištínská ulice, čp. 26/I

leden 23rd, 2004

Historické jádro Chrudimi bylo obkrouženo obdobně jako ostatní středověká města městskou hradbou. Hlavní městská hradba byla postavena v pokročilém 13. století po lokaci vrcholně středověkého města. Zpevněna byla poměrně hustě kladenými půlkruhovými baštami. Bližší studium hlavní městské hradby je ztíženo skutečností, že byla postupně od 70. let 20. století necitlivě opravována a rekonstruována (přezdívání líců, injektáž značného rozsahu), některé bašty byly vyzděny prakticky znova. Tuto rekonstrukci nedoprovázel dostatečně důkladný stavebně historický průzkum a ani archeologický výzkum. Proto nebylo možné ani detailnější poznání hradebních bašt.

V roce 2001 byla na dvorku za domem čp. 26/I ve Filištínské ulici identifikována jedna zcela zasypaná bašta, která nebyla v rámci výše uvedené akce rekonstruována pravděpodobně proto, že je k ní obtížný přístup, protože je těsně obklopena zadní částí domu čp. 3/IV v Široké ulici, přistavěným k hradbě z vnější strany na konci 19. století. V rámci odvlhčení domu čp. 3/IV bylo nutné odkrýt zdiva bašty a zejména zanesenou mezeru mezi baštou a domem. Záchranný archeologický výzkum proběhl v červnu a červenci 2004 ve spolupráci s firmou Milan Čermák.

Pod tenkou vrstvou drnu bylo odhaleno a začištěno zdivo hradební bašty, které mělo překvapivě podobu půlválcové plné věžice. Její průměr činí asi 5,5 m, před líc hradby silné 1,7 m vystupuje o 2,5 m. Nad úroveň dvorku za domem čp. 26/I je dochována až do výše 2,2 m. Postavena byla z opuky a v přístupné části líce byly použity hruběji osekané kvádry. Věžice je provázána s přilehlým úsekem městské hradby, dochované v úzké mezeře mezi sousedním domem čp. 25/I a domem čp. 3/IV v překvapivě dobrém stavu. Z této skutečnosti vychází také datování věžice do pokročilého 13. století. Samotný archeologický výzkum určitější data nezískal. Jediným nalezeným objektem souvisejícím s baštou byla nevelká odpadní jímka, zahloubená do její dochované koruny pravděpodobně v pokročilém 17. století. Sondáž u vnitřní stěny bašty na dvorku domu čp. 26/I nebyla provedena.

Objevená věžice je jako součást městského opevnění na našem území unikátním prvkem. Nejbližší analogii k ní představují věžice zpevňující jižní stranu opevnění Pražského hradu, které je však o více než 100 let starší (stavěno po roce 1135). Mezi městskými opevnění se věžici v Chrudimi blíží bašty v hradbě města Čáslavi, které však mají nevelký vnitřní prostor, uzavřený směrem do města tenkou zdí. Objev plné věžice umožňuje nový pohled na dochovanou plánovou dokumentaci z výkopů Mořice Lussnera při stavbě budovy býv. krajského soudu v 50. letech 19. století. Část východní strany městského opevnění (dnes v úplnosti zaniklá) je zpevněna dvěma plnými půlválcovými věžicemi. Dosud se předpokládalo, že je půdorys bašt na tomto plánu schematizován. Jako plnou je možno hodnotit baštu objevenou v roce 1997 při výzkumu ve Filištínské ulici pod zaniklým čp. 39/I., z niž je známa pouze okrajová část.

Výzkum na dvoře domu čp. 26/I obohatil poznání chrudimského městského opevnění o vzácně se vyskytující prvek a nečekané souvislosti. Dík za to patři mj. pí. ing. Zajícové, majitelce domu čp. 3/IV a pí. Trojanové, majitelce domu čp. 26/I, bez jejichž pochopení by výzkum nemohl proběhnout.

Foto PhDr. Jan Frolík, CSc.

*

*

Obr 1: Zadní část dvorku za domem čp. 26/I ve Filištínské ulici, plocha se zasypanou baštou městského opevnění před zahájením výzkumu. Vzadu dům čp. 3/IV v Široké ulici, přizděný z vnější strany k baště a hlavní městské hradbě. 

Obr 2: Plná půlválcová věžice zpevňující hlavní městskou hradbu po začištění zdiva. 2. polovina 13. století. Vlevo těsně přiléhá zeď domu čp. 3/IV. Pohled od jihu.

Obr 3: Plná půlválcová věžice zpevňující hlavní městskou hradbu po začištění zdiva. 2. polovina 13. století. Vpravo těsně přiléhá zeď domu čp. 3/IV. Pohled od severu. 

Obr 4: Zadní strana plné půlválcové věžice, vlevo dochován vnitřní líc. Pohled od východu.

Obr 5: Vnější líc věžice s dochovanými fragmenty omítky. Vpravo zeď domu čp. 3/IV. Pohled od severu.

Obr 6: Vnější líc hlavní městské hradby dochovaný v soutce mezi domy čp. 26/I a 3/IV. 2. polovina 13. století s pozdějšími úpravami. Pohled od severu.

 

Chrudim – bašta Prachárna

leden 23rd, 2004

Významným článkem chrudimského středověkého opevnění je bašta zvaná Prachárna (též Práchovna), stojící v severovýchodním nároží parkánové hradby, dnes nenápadně skrytá na zatravněné ploše za Speciálními školami na Školním náměstí. V současné době probíhá její oprava. Součástí této opravy se stal také záchranný archeologický výzkum, který proběhl v červnu a červenci 2004 ve spolupráci s firmou Milan Čermák. Podnětem k němu byly výsledky měření zemním radarem, které se zdály potvrzovat předpokládanou existenci zaklenutého suterénu pod úrovní současného přízemí.

Prachárna je kruhová bašta, vystupující více než třemi čtvrtinami svého půdorysu z linie parkánové hradby. Její vnitřní průměr činí 7,25 až 7,42 m při síle zdiva 205 až 215 cm. Zdivo je prolomeno dvěma liniemi střílen (dnes převážně zazděných), směrovaných tak, že je z nich možno postřelovat přilehlý úsek hradby na severní a východní straně města. V přízemí se dochovalo 5 střílen (6. byla upravena v 18. století na dveřní otvor), v 1. patře bylo 5 střílen. V současné době je bašta zaklenuta klenbou ve tvaru helmice, pokrytou prejzovou střechou.

Historie bašty sahá do 15. století, kdy byl stavěn druhý (hradební) parkánový okruh kolem města Chrudimi. S touto aktivitou je spojována zejména zpráva z roku 1435, kdy se podle listiny z 11. října zmiňují chrudimští, kteří „činili sú a činiti nepřestávají … na opravování města svého náklady nemalé“. Je to pravděpodobně nejstarší zpráva, kterou bychom mohli spojovat s existencí bašty. Další písemné údaje se týkají až přestavby bašty na sklad střelného prachu (Prachárnu) v letech 1777-1779. Bašta byla zaklenuta cihelnou klenbou, do interiéru byl vložen strop a zřízeno schodištěm přístupné podlaží.

Klenba a její pokrytí prejzy byly nejčastější subjektem oprav bašty v následujícím období (1885, 1913 a 1937-8). Archeologický výzkum interiéru, plánovaný na rok 1923 se nakonec neuskutečnil. Větší pozornost byla baště věnována opět v posledním období. Stavebně historický průzkum poukázal na skutečnost, že bašta je velmi dobře dochovaným příkladem opevňovacího prvku, který počítá s aktivní obranou pomocí střelných zbraní (podle rozměrů střílen nejspíše menších děl). Zároveň byl vysloven předpoklad, že bašta má pravděpodobně klenuté dnes nepřístupné spodní podlaží (tak byly alespoň interpretovány závěry geofyzikálního průzkumu z roku 2003). Tento problém měl rozřešit záchranný archeologický výzkum, doprovázející současně probíhající opravy bašty.

Archeologický výzkum se odehrál v červnu až červenci 2004. Na čtvrtině plochy interiéru bylo zahájeno snižování terénu s předpokladem, že bude odhalen rub klenby suterénu. Zjištěna však byla odlišná situace.

Sondáž dosáhla hloubky až 2,95 m od podlahy. Klenba suterénu nebyla nalezena. Naopak, až do úrovně -1,5 m až -1,8 m byly registrovány zásypy přemístěné spraše a překopaného skalního podloží, plánovitě uložené do interiéru bašty po postavení jejího zdiva (kontexty 1110, 1111, 1112). Podloží zjištěno nebylo, z celkové konfigurace je však zřejmé, že bašta byla postavena do svahu spadajícího poměrně prudce severním směrem k řece Chrudimce. Tyto nejníže uložené vrstvy obsahovaly jen malé množství archeologického materiálu, který lze datovat do 15. století.

Následovalo souvrství několika podobných spíše kamenitých uloženin (kontexty 1109, 1108, 1106, 1105), které se zřejmě samovolně ukládaly v interiéru bašty v 15.-18. století. Součástí souvrství byla také dvě propálená místa (kontexty 1104, 1105, pravděpodobně ohniště) a jáma (kontext 1500, výplň 1107), kterou interpretujeme jako dutinu po pařezu. Postupný nárůst terénu se zastavil na úrovni cca -0,5 m od současné podlahy. Nejmladší uloženina (1103) mírně překryla spodní parapet střílen.

Další zjištěnou situaci představuje vrstvy stavební sutě (kontext 1102). Pravděpodobně byla navezena jednorázově a souvisí s úpravou bašty na Prachárnu, protože překryla spodní řadu střílen přibližně do poloviny jejich výšky. Střílny byly současně s navezením sutě zazděny. Povrch sutě byl zároveň pochozí úrovní v baště po přestavbě na prachárnu. Při jejím vybírání byla na některých místech identifikována v jejím rámci úroveň ojedinělých dřev, snad zbytků nějaké jednoduché vnitřní konstrukce (dřeva 1-7). Bašta byla uzavírána vraty, z nichž bylo nalezen práh (dřevo 8). Statigrafický vývoj se uzavřel položením dlažby ze čtvercových keramických dlaždic (kontext 1100) do maltového lože (kontext 1101).

Archeologický výzkum získal údaje potřebné pro rekonstrukci bašty, zejména pro úvahy, zda ponechat interiér bašty ve stavu, který získala v 18. století při rekonstrukci na sklad střelného prachu, nebo zda alespoň zčásti restituovat stav odpovídající obranné funkci bašty po postavení v 15. století.

Všechna fota J. Frolík.

*

*

Obr. 1: Bašta Prachárna (Práchovna) v severovýchodním nároží opevnění města Chrudimi. Stav během oprav v roce 2004. Pohled od jihozápadu. 

Obr. 2: Fragment podlahy z keramických dlaždic z 18. století. Patrny dvě zazděné střílny z 15. století. Pohled od severu. 

Obr. 3: Fragment podlahy z keramických dlaždic. Vpravo vzadu zazděná střílna z 15. století, vlevo vstup do bašty z 18. století (zřízen druhotně po zvýšení úrovně podlahy). Vstup byl zazděn ve 20. století. 

Obr. 4: Severovýchodní střílna v přízemí bašty. Stav po očištění zazdívky z 18. století.

Obr. 5: Severovýchodní střílna v přízemí bašty po rozebrání zazdívky a vybrání výplně z 18. století. Cihlová zazdívka v ústí střílny pochází z 20. století a byla do ní vložena zvnějšku. 

Obr. 6: Řez statigrafickou situací v interiéru bašty. Dole dvě vrstvy spraše a mezi nimi třetí – kamenitá vrstva. Do bašty byly nasypány po jejím postavení v 15. století. Tmavší kamenité vrstvy se v interiéru bašty ukládaly postupně během 15. – 18. století. Světlá suť v horní části byla do bašty navezena během její přestavby na sklad střelného prachu v 18. století.

Obr. 7: Úroveň terénu v interiéru bašty v 15.-16. století. Patrna jáma, pravděpodobně po pařezu a vypálená plocha (ohniště). Pohled od západu.

Obr. 8: Kostěná rukojeť menšího nožíku (?) z vrstvy z 15. století. 

Obr. 9: Skleněná lavička z navážky z 18. století.

 

Chrudim – Komenského ul. a Školní náměstí

leden 23rd, 2004

Jedna z nejzáhadnějších otázek středověké minulosti Chrudimi je existence městského hradu v tomto městě. Jediným východiskem z neukončené diskuse je získání nových archeologických poznatků. Za součást hradu je považována tzv. Žižkova věž, stojící až do roku 1847 v sousedství domu čp. 57/I. Věž byla spojena s protilehlým kostelem N. P. Marie zdí, do níž byla prolomena brána s hrotitým obloukem. Doba postavení věže není známa. Z tohoto důvodu byla poblíž domu čp. 57/I položena sonda v místech, kam staré plány (zejména mapa stabilního katastru z roku 1839) situují Žižkovu věž, s cílem ověřit její stáří a stavební vývoj. Tento výzkum podporovaný Městským úřadem v Chrudimi proběhl v červnu a červenci 2003 za účasti firmy Milan Čermák.

Podložím je na zkoumaném místě spraš, překrytá až 120 cm silným souvrstvím kultury slezskoplatěnické s fragmenty dvou objektů. Na něj nasedalo souvrství středohradištní, proložené částí jednoho zahloubeného objektu s výplní se stopami ohně. Na něj nasedalo těleso valového opevnění dochované do výše 190 cm. Vnitřní dřevěná konstrukce byla vybudována v podobě komor, z nichž jedna o rozměrech přibližně 150 x 150 cm mohla být prozkoumána v úplnosti. Další na ní navazovaly východním i západním směrem, takže hradba (val) měla šíři minimálně tří komor. Dřevo se dochovalo v podobě zuhelnatělých proplástků minimálně v 11 úrovních nad sebou. Úprava vnější strany opevnění není prozatím známa, nachází se mimo letos zkoumanou plochu. Známa není ani původní úprava zadní strany valu, protože ta se po jakési katastrofě spojené s požárem vysypala směrem dovnitř hradiště. Pravděpodobně po určitém hiátu byl val opraven tak, že k jeho zadní straně byl přisypán minimálně 3,5 metru široký násep bez zjištěných stop po vnitřní ztužující konstrukci. Zadní strana byla ponechána šikmá a zpevňovaly jí vodorovně kladená prkna zasunutá za kůly, zatlučené šikmo podle sklonu zadní stěny valu. Násyp opevnění obsahoval jen nevelké množství keramiky, převážně středohradištního a pravěkého stáří. Jen podle širších souvislostí datujeme postavení hradby do staršího 11. či na sklonek 10. století. Poškození valu a jeho následnou opravu klademe intuitivně do století 12., určitější datovaci opory nejsou k dispozici.

Opevnění zaniklo požárem a jeho horní část byla zplanýrována, takže vypálená hlína a uhlíky vytvořily za valem vrstvu až 150 cm silnou. Další vývoj je dochován jen mezerovitě. Do vrstvy překrývající destruovaný val se zahlubuje pás destrukce z opukových kamenů s příměsí cihel a lidských kostí. Probíhá ve směru sever-jih. Situován je přibližně v místech, kde by se měla nacházet západní strana zaniklé Žižkovy věže. Je pravděpodobné, že před sebou máme negativ po zdivu věže, zřejmě důkladně vyrabované po jejím zboření. Zjištěný stav nedává velkou naději na získání určitějších informací o jejím stáří. Do destrukce byla posléze vyhloubena cihlami vyzděná jáma na vápno, zaplněná odpadem ve 2. polovině 19. století. Jáma byla překryta nepravidelnou valounovou dlažbou, lemovanou pískovcovými kameny. Tuto dlažbu můžeme datovat na sklonek 19. století. Následovala již jen vrstva zahradní zeminy, protkaná norami neurčených hlodavců.

Přestože archeologický výzkum nepřispěl k řešení otázky stáří Žižkovy věže, je důležitý proto, že poprvé se podařilo v Chrudimi zachytit její raně středověké opevnění v takovém stavu dochování,že lze studovat detaily stavební konstrukce a určitěji se vyjádřit k jeho vývoji. Lze doufat, že se příštím roce podaří prozkoumat také východní část valu a tak získat komplexní poznatky o jeho podobě.

*

*

Obr. 1: Celek: Pohled na místo výzkumu, vpravo závěr chrámu Nanebevzetí P. Marie, vlevo čp. 57/I, tzv. Stará škola. Zaniklá Žižkova věž stála podle dochovaných plánů v místě parkujících automobilů. Pohled od východu. (foto J. Frolík)

Obr. 2: Dlažba: Dlažba z konce 19. století, zřízená po zboření Žižkovy věže a sousedního čp. 58/I. Pohled od východu. (foto J. Frolík)

Obr. 3: Komora 1: Východní část sondy po dosažení podloží. Patrna obvodová dřeva komory valu z 11. století. Na dně část objektu kultury slezskoplatěnické. Pohled od západu. (foto J. Frolík)

Obr. 4: Komora 2: Severní stěna komory valu z 11. století s dochovanými zuhelnatělými trámy srubové konstrukce. Pohled od jihu. (foto J. Frolík)

Obr. 5: Komora 3: Severní stěna komory valu z 11. století s dochovanými zuhelnatělými trámy srubové konstrukce. Pohled od jihu. (foto J. Frolík)

Obr. 6: Val 1: Pohled na průřez násypem mladší fáze valu (12. století ?). Násyp se opřel o rozvalenou zadní stěnu starší fáze a nebyly v něm zjištěny stopy vnitřní konstrukce. Pohled od severu. (foto J. Frolík)

Obr. 7: Val 2: Zadní stěna valového opevnění mladší fáze. Patrny stopy v podobě žlábků po kolmých kůlech, za nimiž byla zasunuta vodorovná prkna. Pohled od západu. (foto J. Frolík)

Obr. 8: Val 3: Zadní stěna valového opevnění mladší fáze. Detail zuhelnatělého kůlu vodorovného prkna. Pohled od západu. (foto J. Frolík)

Obr. 9: Pravěk: Výhodní část sondy. Část objektu slezskoplatěnické kultury, zahloubeného do podloží. Objekt je překryt stejně starým souvrstvím a souvrstvím středohradištním. Na něj nasedá násep valového opevnění. Pohled od západu. (foto J. Frolík)